Tak nám zvolili prezidenta. Už je to sice nějaký čas, ale chtěl jsem si to všechno nejdřív nechat projít hlavou, abych nejprve zjistil, že toto téma zvolím jako totální tabu svým myšlenkám. Posléze se rozhodl vykřičet do světa, "jak je vůbec možný, že jim něco takového projde!!??" A nakonec došel k závěru, že můj život přímo nezávisí na politice naší vlasti, poněvadž jinak už bych skutečně musel viset na nejbližší višni. Okolnosti celé té frašky zná každý, kdo se neválel minulý půlrok v komatu, takže to nemá cenu moc rozebírat. A jak to dopadlo víme také téměř všichni. Osobně jsem se celou dobu přikláněl k tomu, aby bylo prezidentem zvoleno cokoli, co není Klaus. Neboť toto individuum zkrátka a dobře nereprezentuje jediný můj postoj a názor a tím pádem se neshoduje s definicí, že prezident má nepoliticky reprezentovat lid své země. Václavovy postoje k ekologii a globálnímu oteplování rozkopaly poslední zbytky jakési mé loajálnosti k této hlavě státu. Podle mne je to arogantní blb... Nicméně jeho protikandidátem v první volbě byl Američan z Vysočan ekonom pan Jan Švejnar. Osoba v české kotlině nepříliš známá a na první pohled nevýrazná a beztvará. Pokud si ale člověk dal trošku práce, mohl si o něm a jeho postojích vše potřebné zjistit z internetu. Tento člověk se stal mým favoritem ne proto, že bych obdivoval všechny jeho názory, ale proto, že to byl zkrátka kdokoli jiný, než VK. Jenže při pohledu na zákulisní boje a spory mezi těmi, kdo našeho prezidenta volí, bylo již od počátku jasné, že jedině zázrak nebo totální selhání předprogramovaného jedince může zapříčinit neúspěch kandidáta Klause. dva týdny přímých přenosů z voleb, povolebních rozhovorů a předvolebních tahanic způsobily otravu snad každému rozumnému obyvateli republiky a dosáhly toho, že snad každému začalo být jedno, kdo usedne na trůn pro příštích 5 let. Hlavně ať už to máme proboha za sebou. Pomyslnou třešničkou na tomto výkalovém dortíku pak byla kandidatura matérie, jejíž jméno jsem měl problémy vyslovovat už před mnoha lety. Tato substance navržená komunistickou stranou mne konečně přesvědčila o tom, že může existovat ještě něco horšího, než arogantní sebestředný tenista. A to jsem si do té doby myslel, že kdejaký dobře vycvičený osel by mne reprezentoval lépe... Není tomu tak. Naštěstí jakýkoli úspěch tohoto seskupení masa a kostí (snad) byl předem odsouzen k nezdaru (UFFF!!!) a prezidentem se nakonec nestal nikdo jiný než náš milý profesor...
Vítězství Václava Klause přináší dle mého dvě výhody.
1) Ušetří se za výměnu obrázků ve školách a na úřadech.
2) Naším presidentem se naštěstí nestalo něco, co nelze nazvat člověkem.
Jinak doufám, že se v příštích pěti letech bude obzvláště kolem hradu hodně oteplovat. Včerejších 20 stupňů je slibný začátek...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat